Tys světlem

Odpusť mi, lásko, ta hořká slova.
Odpusť mým činům,jež jako stádo ovcí
pasoucí se na mé hrudi,
rvou mi srdce znova a znova.
Zapomeň, můžeš – li, hříchy,
jež ve mně stále přežívají
a dusí mi dech.
Vždyť ten čas lichý,
to mrtvé století,
temně září v mých pochmurných dnech.
Tys světlem v té temnotě,
v mých očích záříš jak útěcha,
zavíráš brány mé samotě,
která nikoho projít nenechá.