Nepochopeni

Anotace: Báseň, která byla tvořena při myšlence na to, jak se "normální" lidi koukají na nás, pro ně "nenormální" lidi...

Na hřbitově tom starém,
Kam spolu chodíváme,
A kde spočíváš v obětí mém,
Krásné chvíle tu prožíváme.

Už slyším z dálky
Jak vrány krákají.
Když temní se mraky,
Svým krákáním nás vítají.

Usedneme tu dolu,
Poblíž mohyly náhrobní.
Temný sen žijeme tu spolu,
Dokud slyšíme písně havraní.

Málo který to pochopí,
Jak prožíváme lásku svou.
Hned pomluvy vyklopí,
Odvrhne způsob nás dvou.

Avšak přes temnotu,
Nám tak spřízněnou,
Nevidí to světlo,
Nás obou dvou.

Jsme dobré duše,
I přes tu barvu tak černou.
Neublížíme ani mouše,
Nemáme rádi módu nucenou.

A tak dál,
Žijeme si vlastní svět.
Ať říká si pan král,
Plno nesmyslu plných vět.