Jak jenom život může klidně plynout dál
v tichosti zbytků hodných na přežití
Když co mohl,to nenávratně vzal
a neptal se, jestli tu chceme býti
Cavyky s tím rozhodně nedělal
a nepátral, zda přeměnit trysk v cval
V jediné vteřině nám lektvar smutku namíchal
Svázal nás, jako špulku klubkem nití
Nedovolil paprskům slunce svítit
Naděje spálil,a dopředu se nedíval
Dál budem pátrat,snad nám něco zanechal