Anotace: Opět takové zamyšlení...
Brouzdám modrou hladinou
slova tichem proplynou
závan lásek,lží,smutků
tisíce prožitých skutků
ve větách utkaný děj
nese mnohdy beznaděj
halí,skrývá bezvětří
odnese citlivá pápěří
snadno proradným uvěří
dopad reality nezměří
zůstává duší sám
téměř nikdy nepoznán
21.04.2010 06:50:00 NikitaNikaT.
Suprové dílko a myslím, že další slova jsou zbytečná, neb dílko mluví samo za sebe. ST! je zde málo.
20.04.2010 10:23:00 s.e.n
Jen se brouzdej, aspoň nesedíš v koutě.
Však někoho potkáš a už si nezabrouzdáš.
Budete se vznášet, spolu se procházet.
19.04.2010 21:53:00 CULIKATÁ
Jé tak jen se usmívej dál a Culík bude mít radost,že i Ty máš radost a všichni budeme mít radost-že jóóó?:-))
19.04.2010 21:45:00 Kajaro
S Culíkem se brouzdám modrým obláčkem lásky a strašně moc rád se na svět usmívám!Díky Tobě,Culíku :-)
19.04.2010 20:17:00 Šerpík 1
...dopad reality nezmění
Stačí písmenko prohodit, jiné je, než mělo být.
Proto i ta jiná barevná škála...
19.04.2010 16:22:00 Emily Winnacott
Čas.. pomíjivý děj.. přesto nám do naší přítomnosti hází spoustu podivných věcí, které jsme u něj kdysi dávno zanechali. Ať už jsou příjemné nebo ne. Mu je to jedno, on se nestará.. Měl by? Přesto by bylo zajímavé mu někdy nahlédnout aspoň na malou chvíli do duše.. :)