Den

Taje jako svíce jasná,
rostouc do své podoby,
jak růžolící dívka ze sna,
mizí na dna světu nádoby.

Úsvit pro něj matkou je,
smrt, když slunce zapadne.
On sám matkou i smrtí,
starých lidí, malých dětí.

Nemusí se On sám bát,
jak fénix, ohnivý pták,
sic spálí ho soumrak,
z popela půlnoci, může vstát.