Jako poupě nerozkvetlé,
jako písmo nevybledlé..
taková jsem já
Jako nejzrůdnější zrůda,
v domě strašidelná půda..
taková já jsem
Jako bolest jako pláč,
navždy poražený hráč..
Jsem já taková?
Chtěla jsem změnit svět,
teď je mi to k smíchu.
Pro pár prázdných vět,
rozhodla jsem se žít v hříchu..
ano taková já jsem
Každý máme svůj rub i líc a je moc dobře když si to dokážeme uvědomit. Ne žebychom se změnili ve svatoušky ale pak máme větší šanci dívat se na lidi kolem nás jako na sebe...a neodsuzovat šmahem...
Povedla se ti .. i když si myslím že ji tvé nitro psalo samo..
20.04.2010 12:32:00 | Nút