Hladová vzpomínka

Do tajemné závrati jsem se propadla.

Vzpomínám a ono to bolí.
Loudám se srdeční metropolí.

Jako rána otevřená - hnisá.
Vzpomínka pořád se lísá.
Ať už se zatáhne strašně to bolí.
Do noci slzy polštáře solí.

Bylo to krásný bylo to fajn.
I tak si nejkrvavější ze všech těch ran.

Co bylo mám nechat prý zasebou.
Zahodit vzpomínky prošlé spotřebou.

Často je krmím a barvím.
Nakonec stříbrním umřou a odchází.
Srdci lži ve prospěch prochází.