Tanec sedmi závojů

Topíc se v strastech a trápeních,
tichoučce vyčkává na svou chvíli.
Bosa a oděna v závojích
blíží se k svému krutému cíli.

Jak je krásná v měsíční záři,
jak zvláštně se její oči lesknou!
ten mdlý úsměv, jenž má na tváři,
činí z melodie hudbu tesknou.

Vědoma si své velké moci
a krásy, z níž oněmí každý muž,
měla být bohyní té noci.
Můj pane - křičela - teď Ty mi služ!

Tančila své requiem pro Tvé srdce nevědomé,
nyní nikdo nevrátí život krásné Tvé Salomé.