Anotace: Měla jsem dva opravdu moc blízké kamarády, kteří mi teď strašně chybí... Tak jsem jim napsala básničku. Třeba si ji aspoň jeden z nich přečte a pak přijdou na to, jak moc pro mě znamenali a jak moc mi chybí.
Na co má člověk blízkého přítele?
Jsou pro sebe jak strážní andělé.
Jeden o druhém ví témeř vše
a přesto mu pomoc nikdy nezapře.
Pak, když jeden z nich trable má,
ten druhý roztáhne křídla svá
a pod jejich ochranu ho vezme rád.
Tak zachová se jen pravý kamarád.
Jen on umí zmírnit z výšky pád
a velké rány pofoukat.
I slzy z tváří osušit
a důvod k smíchu objevit.
Taky dobrou radu dát
a v nouzi na blízku bude stát.
...
Já měla takové anděly dva.
Teď však přišla doba zlá.
Oba dva mi uletěli.
Kéž by se zpět vrátit chtěli!
S nimi býval život krásný
a člověk se cítil šťastný.
vzala bych to asi jako napsal kdysi jeden básník
:
Když stane se že kamarád zaváhla nebo zradil snad vezmi ho do hor uvidíš .Nechystej mu tam žádnou lest, jenom si zkuste skály slést ať víš s kým máš tu čest.Jestli že v horách ztratí vtip ohrne nos a zdrhne spěz, začne ti vyvádět pak je to jisté nech ho být s takovímy se nejde víš o těch se mlčí spíš.když ale zuby zatíná vzteká se přitom šlape dál nezřítíš se sním z žáných skal .On by tě nenechal...
25.04.2010 23:10:00 | Nefinečka
Když člověk nejvíc potřebuje, často se objeví tam, kde to nikdo nečekal...
25.04.2010 00:53:00 | Demedalex
A když se nevrátí, jistě se najdou noví, nejméně také tak milí a ctností plní...
25.04.2010 00:18:00 | Špáďa
A proč foukli?To Culíka mrzí,třeba kouknou na modro a přijdou zpět:-).
24.04.2010 22:52:00 | CULIKATÁ