Poměnka sklání hlavu k zemi
che touhu pít, pak umírat
a mateřídouška moudrá mezi všemi
se snaží na to nedívat.
Kopretina jí něžně hladí
svlačec má divné oči hadí
růže už vzdala marný boj
a bodlák zpívá hola hoj
A kolem všechno kvete ,voní
i tráva kývá na pozdrav
a motýl který vítr honí
vypil svůj nektar bolehlav
Poměnka zvedla hlavu vzhůru
utřela oči zmateně
pohledem pohladila můru
a usla tiše ,znaveně.
Krásná jarní básnička :) Parádně se hodí k posledním dnům, kdy všechno začíná kvést a zelenat se!
26.04.2010 19:25:00 | kleopatra.sedma