o jednom pekařství...

podvečerní slunce
se koupe v mracích
v haló se odráží
jeho zlaté tělo
a v jednom městě
nad převisem
jeden pekař
zadělává těsto…

ruce se míhají
jak lopatky mlýnů
a hmota kypí...

kolem půlnoci
rozehrál oheň v peci
a otevřeným oknem
chechtavě proletěl
bělostný racek
aby se usadil na stole
a mohl vyprávět
jak je nad mořem…

přišla včas
přesně v tom okamžiku
kdy se probouzí den
usmál se na ní
až vějíře kolem očí
zvířily mouku...

ráda bych pár rohlíků
a chleba pecen
co jsem dlužna?

hrst drobných
polibků…

i ty jeden pekárníku
co kdybych přišla o věneček?
jen pod podmínkou
že mi přidáš věneček
s pěnou žloutkovou...