Provinile v louži stál
osud se jen všemu smál
pot se pak řine po skráních
když běhám vzhůru po stráních.
Do tmy hledám hebkou vílu
ať mi předá svoji sílu.
Poprosím ji o štěstí
již mne láká do klestí.
Tady v křoví je trnů mnoho
byl jsem,však již nejsem v poho.
Kdos na tebe zkusil lest
proto dávám ruce v pěst.
Z posledních sil sbíráš dech
promiň,já usnul na křídlech.
Poté jsem hned spadl z mraku
k tvým pařátům věrný draku.