zippí...

v neurčitém bodě
na asfaltu
zapomenuté silnice
v polích
seděl
v polstrovaném křesle
mezi bílými pruhy
u zpola vyzděného domu
slunce se opíralo
o patníky obzoru
léto vonělo dobromyslí
a v obrazu sítnice
se mu odrážel svět
z poslechu vlnění obilí...

připlula znenadání
odložila podpadky
protože
na vodních lyžích
jezdí ráda bosá
jako krása
co se dotýká špíny
rozpouští splíny
vodounosná
krouží zasněná
a šeptá mi říkadla
do srdeční dutiny
k vyplnění...

zatím je klid
ještě stojím na souši
přede dveřmi
na míle vzdálenými
ale už cítím
z tvého chvění
závan dalekých zemí…

dívka v hávu
tančící na zdích
paláce Knossu
pro radost
z nových zážitků
co mává za zdymadlem
zdrhovadlem vášní…

prostři oči do mlhy
prohlédni skrze ni
prošly již prohlé dny
a podlehni pokušení...

cítíš v rose pnutí?...

to jsem já
plna perlivých chutí
k rozepnutí...