* * *
Život nám spěchá stále víc
My za ním klopýtáme
Neuděláme s tím nic
Stejně ho rádi máme.
Něco nám sebere
Něco nám nasype
My již vše nesbíráme
Špatně se ohýbáme.
Život občas studí, pálí
Ještě lecos překonáme
A do smíchu je nám zas
Jestliže se ráno zdaří
z postele stát v jeden ráz.
Do parku zajít můžeme
Poslouchat trylky ptačí
Do práce se nehrneme
Ta nás vůbec nevytáčí
Neuteče, není zajíc
A my máme na vše čas.
Spokojeně a pomalu
budem s tebou klopýtat
Dopřej nám jen trochu času
Hezké věci prožívat.
Při setkání spolužáků
Mít o čem si povídat
Mládí v sobě nosit krásu
A stále se umět smát.
* * *
... muselo to tam být moc krásné , já nebyl na srazu ani nepamatuji kdy . Jirka
28.07.2010 10:26:00 | kavec
se spolužáky posezení
nejedno dá překvapení
jak za našich bylo časů,
kdo vrásek má víc, méně vlasů
protézu či šedý zákal...
radostí by člověk plakal
:o)
Jiří senior
01.05.2010 13:14:00 | j.c.
To jsou milé chvíle, já ho mám 22.5. po 44 letech od matury. Hezky jsi to zepsala.
ST
28.04.2010 14:37:00 | Kars
Jistě to bylo krásné setkání, ach..po letech to vždycky člověka velmi dojme, moc hezky jsi o něm napsala.)))
28.04.2010 11:42:00 | carodejka
Žít s optimismem a radostí a smát se okmažikům při vzpomínání omlazuje... :o)
28.04.2010 11:19:00 | labuť