Znám téměř vše, a je mi to k ničemu,
mám zlátý chrám, žiji v něm však sám.
Pocity nechutnosti se mi při pohledu na přeplněné talíře a misky připomenou.
Při vzpomínce na ni, když chovám hlavu v dlani, toužím to tu zbořit. Zatím se budu muset v bahně smutku nořit. Blbej chrám beznaděje!
Znám téměř vše, to nejdůležitější jsem zapomněl,
má bizardní duševní mše, cucám hořký karamel.
Pocity že jsem si to všechno zavinil, jediné ty jsou pravdivé.
Na chodby hradu usedá prach, pod prašnou vrstvou se ukrývá kdysi krásný mramor, jsem pro tohle království jen obtížný nádor. Jsem král beznaděje!
Některé rýmy se mi vážně moc líbí :)
a neuraž se, ale ten konec mne trochu pobavil - ten mramor_nádor ;)
11.03.2013 13:42:46 | Lioness
Silný text. Nejlepší věc krátkého rozsahu, co si kdy napsal - podle mne. Líbí se mi členění textu, přidává to na čtivosti i přes některé rýmy, které nejsou úplně moje gusto. Dílo je hodně procítěné. Líbí a doporučuji.
15.05.2010 16:58:00 | Chicxulub