Tenkrát bych se radovala,
přichází změna co zaráží
smrti jsem se smála,
skrze lásky tok,
teď mě na kolena nesráží
zbylo pár slok.
Ztracená hodnota pravdy,
skrze doměnky-vrásky,
do smrti a vlastně navždy,
nejsme my bohůžel..
jen já a ty,
v prvé možnosti si uletěl,
bohůžel...
či osud to tak chtěl?
Lituj sám rozlitého mléka,
odpusť si své chyby,
z výtek vychází hláska,
avšak pozdě, nýbrž brzy
Cítím to, jak píšeš, podobné stavy a situace jsme si prakticky my starší prožili kdysi též a někteří prožívají stále znova...
04.05.2010 02:33:00 | Špáďa