Vášeň

Jako kapičky deště na jediném z poupat,
jako vášnivá touha, když chci ještě doufat,
jako plamínek svíčky, já hasnu, ty spíš,
temno pod tvými víčky, když zhasnu, už sníš.
Jako jediné slovo, jenž mně vždycky spoutá,
jako jediný den, co dává mi pouta.
Leč hluboká bolest se nedá vždy srovnat,
nechť prozradí sen, s kým dáme se rovnat.
A s pocitem prázdna a v očích neřest,
poslouchám tajemný zvuk a noční šelest.
Jak mohutná bouře mnou proudí tvá slova,
jak prosba, či přání jde slyšet tě znova.
Dým s vyhaslé svíčky, sen pod tvými víčky,
a kapičky deště, touha a ještě...