Hřát

Prchnout na tisíc let,
podepsat smlouvu srdci,
nesnášet se pro ten svět
a smažit svůj konec v peci.

Hřát každou chvíli,
kdy zalknu se v úsměvu,
proto jsme snili,
proto hledali jsme se v průvodu.

A jak to bolelo,
ruce se chvěli,
a srdce nemohlo,
stratit tu chvíli.

Polknout tu slinu,
hořká a bez ustání,
zastavit se v hněvu,
bez slz a zmatení.

Já, slečna prokletých rtů
ztracena v lehkosti,
pro budoucnost dnů,
pro krále všech neřestí
a svých snů.