Odlesk

Kde řeka prudce krajinou se valí
a s časem svádí velké závody,
tam sedám ráda, s myslí někde v dáli,
však s očima jen tam. Tam u vody.

Že kámen v cestě rychlé vodě stojí?
S tím bystrý proud si hravě poradí.
ten proud tak spoutal slabou duši mojí,
že nevnímám, jak koušou ovádi.

Je na něj hledím, na ten jeho lesk,
na čisté oči štěstím zářící.
A na tvář, která čeká na potlesk,
pak na blyštivý odlesk na líci.

Na tisíc barev skrytých ve dlaních
a na tu spoustu naleštěných hvězd,
pak na zvonivý, skvostný jeho smích...
... mé oči jiskří. Jemu na počest.

Já stočím pohled vděčný k nebesům,
když proberu se z krásných závratí.
Vždyť slunko zlaté pomáhá mým snům,
vždyť slunko bledý proud mi pozlatí.

jen ono kouzlí, zázrak střídá div,
ve skrytu srdce víc než proud je cenné
a pro něj střádám místo pro obdiv,
ač venku vše se jeví obráceně.