Dušičky
Dušičky
Noc, že by se dala krájet,
ukrajuje kousek po kousku můj dech.
Noc, že by každý zaplakat chtěl,
vdechuje do mě pocit viny.
Myslet na to, co bylo,
myslet na strach v jejich očích.
Rovnováha zavládla a život jim vzala,
i můj dech pomalu hasne.
Ten den, budu si pamatovat,
ve světě, odkud není návratu.
2.11. znovu se ukáži,
vzpomínky bolí ale jsou věčné
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tady mě potěšila CULIKATÁ cácorka-myslí to dobře a já to taky tak vnímám:-)))Což je moc fajn!
29.05.2010 00:40:00 | susana načeva
Jsou věčné. Ale všechny, ty dobré i ty zlé, nás formují a mají svůj význam. I když někdy protestujeme, že smysl mít nemohou. Líbí se mi ta anotace, je tak pravdivá a připomíná, jak důležité je vážit si života.
09.05.2010 20:44:00 | Dota Slunská
Oni nás neopustí..když na ně nezapomeneme. Jsou našimi pomocníky a naší nadějí..dobře, že na to myslíš. Vzpomínky bolí, ale i hřejí, oboje jsou věčné. Nezbavuj se jich, hlavně těch dobrých ;-)
08.05.2010 13:11:00 | Chancer
