V šedivém podvečeru denních vzpomínek
 přemýšlím, jestli vůbec bylo ráno,
 jakoby hlásilo: vše už je rozebráno
 ještě dřív, než řeknem si, co máme dáno.
 U svíčky kvapem dohořívá plamínek.
 Zas o den víc mě tlačí moje hlava,
 nejhorší, když vám někdo rady dává
 a netuší, že dané s vámi pěkně mává,
 a do mozaiky nezapadá ani kamínek...
 V šedivém podvečeru denních vzpomínek.
Rady dávat směl by jen ten, koho považuješ za přítel/kyni, kdo je skutečný kamarád. Pokud rady s Tebou mávají, dej to najevo... vím, že polknout pravdu, bo realitu je někdy přetěžké. ST! za zamyšlenkovost.
09.05.2010 13:02:00 | NikitaNikaT.