Život

na konci mé ulice pod světlíkem v zátiší
vkrádá se život ve vlastním stínu
oslepen bez citu s láskou co neslyší
pohrdá životem za vlastní víru

jak dětské oči toužící po lásce
vzpřímené ruce co chtějí ji mít
ve vlastním omylu cestami k oprátce
kde visí tvůj sen za který chtěls žít

cestami zdrásaná je duše Tvých omylů
jak padající hvězda za tvým snem
vždyť lidé jsou bez lásky skořápkou z papírů
vzpřímené k hvězdám jen životem

vždyť cesty nikam nevedou
a tys šel a šel jsi rád!
za život co jiní nesvedou
tak měj ho prosím.. aspoň trochu rád.