Až na dno duše

Umělohmotným chtíčem
bodají mě do očí
kliky na veřejných
záchodech
na chvíli mě možná
budou mít v hrsti
a pak se zas vytratím
jak perleť z motýlích
křídel
povytáhnu významně
obočí
a svět se rozmočí
v té kráse
slov
že ani v tu chvíli
nejsi zcela sám
a ono to zasvědí
pod kůží
to legalizované
šplouchnutí
mysli

/zase budu
o pár drobnejch
lehčí/