Sobotní zpověď
Sobotní zpověď
Teď chybí mi tvoje náruč
to útočiště plné něhy
jakoby řeka rozvodněná
náhle opustila svoje břehy..
Teď chybí mi tvůj úsměv
co i za deště vykouzlil doma slunce
vůně tvého těla, pohled očí,
tvé tolik něžné ruce...
Všechno jednou přebolí
jak stará moudrost říká
jak mám se vyrovnat s bolestí
že prostě nepatřím nikam ?
Chtěla jsem tvůj život
tvé trable i tvoje jméno
kde mělo jen svítit slunce
je obrovskými mraky zataženo ....
Však věřím, že zase slunce vyjde
pohlazení zažene všechny hořkosti
že vrátíš se , lásko
a dáš mi dárek- velký kus tvojí lidskosti....
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Moc povedená básenka, i když plná smutku ... Určitě se k Tobě vrátí ... Láska, radost, štěstí ....moc držím palečky :o)
28.07.2010 17:33:00 | Beepat
Zkus jít naproti štestí,určitě Tě miloval a snad se Ti vrátí.Chlapy jsou často ve své ješitnosti,totálně slepý(né však všichni)..
08.05.2010 19:49:00 | ta.cupka
