Tehdy se skládá nejlépe

Nad ránem se skládá nejlépe,
však často není tužka ani místo.
Tohle, to nejde zapomenout,
to je tak jasné a jde to k sobě,
řeknu si to ráno a ono to zas přijde.
Nepřišlo to nikdy!

Navečer se skládá nejlépe,
to po celém dni - plném námětů
ulehám s hlavou, která sama mluví
a tužka, má milenka, jež vedle mne
v posteli proležela spoustu nocí,
právě dopsala!

V poledne se skládá nejlépe,
těsně před tím, než začnu jíst
a hlady šilhám po písmenkách novin,
ty sami se přeskupují a tvoří verše,
jen stisknout klávesy a zaznamenat.
Klávesnice je v nedohlednu!

Po ránu se skládá nejlépe,
když sotva probuzený sen, mi šeptá.
Slůvka, která poskládána do veršů,
líbila by se každé slečně, každé ženě,
však ranní spěch mě nutí nepsat.
Ujel mi autobus!

Tehdy se skládá nejlépe,
když žiji - svůj obyčejný život.
Jednou to přijde: rozepíši milenku,
přiblížím klávesnici, stihnu autobus
a právě tehdy, tehdy se bude
skládat nejlépe ...