Anotace: Jedna z mých mála opravdových básní. Už i podle úpravy a veršování je jasné, že se nejedná o písňový text.
Sbírka: Věci neměnné
Prohibice ( září 2009 )
Ten pán, co už dávno není kluk,
pouští hudbu přes notebook.
Má touhu roztančiti dědečka,
tím, že mu pouští valčík z cédéčka.
Tak málo hostů tu snad ještě nebylo,
ani tak málo hlav, co se chlastem vylilo.
Jen ten jeden, co opilý je zbrusu,
jak ten tácek na ubusu.
Klíč od WC u obsluhy,
u té přece,co pod očima mívá kruhy
z pití, nebo z nespavosti?
A hele, potácející se hosti,
Že by nějaká velká párty?
Aha, přišli jsem hrát karty.
A vsázet: stovky, tisíce.
Začíná prohibice.
A ten pán, co už dávno není kluk,
pouští marně hudbu přes notebok...
Dobrý, jak z Chicaga z 30 let minulého století, jen ten notebook tam je anachronismus, ale mne neruší!
10.05.2010 11:00:00 | Zasr. romantik