Přála jsem si začít znovu,
pro tvé modré oči
a povahu věčného tragéda
zmítajícím se ve svém rozpustilém nejasnu.
Ale asi máš sklerózu
a toho pána němce,
co vše schoval.
Ze satanisty křesťan.
Z melancholika smíšek.
Z žití pro sebe - žití pro kšeft.
Poslouchej mě dobře.
Až budou mraky svítit
a slunce pršet.
Jahody pálit
a chilli chutnat sladce
nebo až si plácneš do čela
chlebem s paštikou
a poznám, že jsi to stále TY...
Tak možná...
a toho pána němce, co vše schoval:D:))) Co k tomu říct, celý je to hrozně krásný.. Se slibem hlásím, že číst Tě nepřestanu:D:)
07.04.2011 15:52:00 | Woski
Jako by se něco zvláštního klubalo z pod skořápek...
11.08.2010 16:16:00 | Tomáš Kallai z Hromova a Vlkova
z vlastní zkušenosti vím, že podobně adresované básně nemají smysl, ne pro ty - pro koho jsou
ale snad pro nás ano
přál bych ti ať se to dobře vyvíjí :)
11.05.2010 01:31:00 | blue
Sloveso u jahod asi potkalo překlep...
Někdy je vlastní historie a jinost lidí jako déšť... stále kropí naši cestu budoucnosti...
11.05.2010 00:37:00 | Levandule