Opustil jsi nás,
tvé srdce tě zradilo
však já památku tvoji nezradím
nikdy...
Vzpomínám,
učil jsi mě skládat vlaštovky,
z papírů na štěstí,
psali jsme na ně svá přáníčka
a posílali je
vzhůru
k oblakům.
Složím teď vlaštovku
popíšu ji vším,
co nestihl jsem ti říct
a tolik jsem chtěl.
Políbím ji na cestu
a vypustím do oblak.
Snad si ji přečteš
až doletí
za tebou
do nebe...
Sbohem, dědečku...
Až se bojím napsat komentář, abych něco nenarušila. Je to krásné, smutné. Můj dědeček už umíral několikrát, naštěstí to však nikdy nebylo definitivní. Jednou bude a to já budu vzpomínat, jak jsme spolu hrávali kuličky...
23.05.2010 16:35:00 | dandelion-meadow