Začalo to ohňostrojem...
a už dvanáctkrát ten koláč někdo snědl,
už dvanáctkrát vybuchl a střepy rozvál noční vítr.
Rok a měsíc a den
a z ohňostroje zbyl jenom sen,
jen vzpomínka: temný, tichý park
a ta hra - hra na nás dva.
Po některých výbuších zůstávají krátery navěky.
Některá poupata nerozkvetou
a některé střepiny nejdou vyoperovat.