Malířské plátno

Líbám se s tužkou, co dává mi do vínku umění,
kreslím ti po zádech čokoládová srdce,
brouzdám se tvou kůží sametovou,
jsi průvodce mým uměleckým světem,
dáváš mi sílu jíti dál.

Lechtá tě každý můj citlivý tah,
nutí tě pod fousky se usmívat.
Stahuješ ruce k nebesům,
děkuješ andělům za
všechnu tu noblesu.

Že seslaly pro tebe,
modré a vlídné nebe.

Jsi moje plátno malířské,
bez pasparty,
sám sebou.

Pohybuješ se nejistě,
však půdu
poskytuješ
pevnou.

Bez tebe nemohla bych vidět sebe,
nebylo by zrcadla,
nebylo by říše,
kde Alenka by
navštívila
své tajné
skrýše.