Houpavým veršem

Houpavým veršem,
na vlnách žaludečních šťáv,
vínko stoupá do hlav,
a mě, zachtělo se psát.

Bez soudnosti polovičatých nahotinek,
s panáky od prázdných snů,
jen smyšlený svět kolem si tvořím,
a s ním v radosti usínám a žiji.

Hloubavým veršem,
nad poetikou hřebíku,
čmáranice v kostelním šuplíku,
jen kosočtverce a fotky malých děťátek.

S milostí boží do těl pronikají,
jeho jediná krev, vína to červená,
chutě nevídané potom myslí plují,
do kocábek našich přirození.

Houpavým stavem z vínka,
veršem do zdí zatloukám obrazy,
k ničemu jinému se také nehodí,
nechť malířem jsem i přesto horším…