venku hučí vítr trubky o sebe tóny cinkaj

venku hučí vítr
trubky o sebe
tóny cinkaj

omámenej samotou
z situace pár chvil
cítil jsem
noc
a chuť
a prázdno
na chvilku chvilkovou
stal jsem se
středem vesmíru
aniž bych o tom věděl
později
se tomu zasměji
výsměch nepřehluší
ani ticho
váhání
přestává mít smysl

venku hučí vítr
trubky o sebe
tóny cinkaj

potáhnu si z
jointa
na krátko;
zaváhám
cože si to
namlouvám?
blbost.
potáhnu si
o to víc
a
tóny trubek
nechám znít