Zemřelá láska

V hloubce nekonečné noci černé,
slzí mé oči,dávno ne věrné,
když promlouvá tvůj cizí hlas,
hluchá jsem vůči němu zas.

Alkoholem potemnělá tvoje mysl,
dává tvé řeči ostrý smysl,
jen mokrý polštář zná můj žal.
však na ten jsi se nezeptal...

"Nemluvíš se mnou"ptáš se uražený,
myslím si-hledej v pravdě pochopení,
co s tebou namluvím,nic už není.
jen tvá závislost city mé mění...

Už nejsi mým rytířem,
jsi pouhým kejklířem.
Mé srdce jiného si žádá,
jak a proč ještě tebe mít ráda..?