Procitnutí …

Městem letí holubička,
věčný hlad ji trápí.

Ač je sytá, nerdí líčka,
zrak studem nesklápí.

Sladká šťáva, ze srdíčka,
zobáček jí zkrápí,

opouští jen rudá víčka,
oči ráda trápí.



Svědek hodů, park, lavička,
otisknuté drápy,

blízký přívoz, s ním pramička,
noc se hvězdnou kápí.

Pro vzpomínku, sedlá býčka,
rodeo roztápí,

slastný příslib, s chutí mlíčka,
koho vlastně trápí?



Jakou zprávu, veze bryčka,
kočí - fešák čapí?

Uvolněná v sítích klička,
osud, jenž ji lapí.