Nemilovat

Anotace: snad to tak není...

S přivřenými víčky sledovat úchvatná kina
o pokus nevnímat neubývající čas,
pod vlastní nohou nášlapná mina,
zůstat stát jediná z možných tras,
obrovské úsilí a taky přitom dřina,
když v rukou nicneříkající falešných fotek svaz.

Dívat se na tam toho, pusa od ucha k uchu
a radši nepřemýšlet nad shrbenčem v druhém rohu,
zaslechnout něco hezkýho ve zmateném ruchu,
něco teplého jaksi tu slyšet nemohu,
možná tou sílou přehuštěného vzduchu,
jen slabě nadechnout se zmohu.

Obejmi, přestože nikdy jsem neochutnala,
však jak, když nechutná mi ta náruč vaše,
až moc zdá se mi chytrá, špinavá, oprýskalá,
už nekoukej po ní tak polekaně, plaše,
snad ta tvá není ještě víc zčernalá,
s vystrčenými lokty každý jen tak tu straše.

Když tak poslouchám, já prostě nikoho nežeru,
spíš jen zvracím vás dosytosti,
druhej den vždycky z toho se proberu,
však pak mě ta nenávist zas neoprostí,
přec to není ona, jen podléhání věčnému úderu,
rytmu srdce obklíčené úzkostí,
co neumí milovat lidské bytosti.