život je krásný... jen porazit marnost

Anotace: po rozchodu, co porad tak moc boli, vztek nad tim, ze ke stesti je cesta, ktera se objevi jen na chvili a pak se ztrati pod malomyslnosti...

Rozvážeš ruce,
zacpeš smích,
povolíš přehradu
sebelítosti
nebo vzteku
nad tím, jak to nejde
nad tím, jak nevíš, jak na to
aby to šlo
lehce...
s jiskřičkama v očích
a s koutkama od smíchu
otázky
„co má smysl?“
jestli něco...
nechci se rouhat
život je krásný
přece...
každou vteřinu...
každý pohled
každá vůně
i když máš pocit, že to
smrdí
pachuť zbytečnosti
marnosti
chceš tomu dát smysl
nebo jenom vyplnit čas?
to ne, prosím
ukaž mi cestu, Bože,
prosím
k naplnění
vím, že to dokážu
jenom zvednout hlavu
od země
skrz slzy je krásný svět
co má hloubku
jen si přeju, abych
už došáhla dna
abych se mohla
odrazit...
nechci mít tiky z pohledů
směrem k modrému světýlku
nebo k jedničce...
mám před sebou úkol:
být šťastná a radovat se z každé vteřiny
a vítat slunce, i když venku prší,
to slunce v duši ...