Tvá růže

Ležela tam růže,
a ní Tvoje krev.
Kdo za to jen může,
že krvavá růže,
uvadne mi hned?

Ostny měla bodavé,
jako oči Tvé,
krásné, přesto káravé.
Oči, které říkali,
že štěstí dlouho hledali.

Že štěstí dlouho hledali,
ale našli jenom smutek..
Jak dlouho války trvaly
a jak dlouho trval dobrý skutek?

Je mnoho rozdílů (jen tak mezi námi),
život je složen z mnoha dílů,
z nichž většinou si cestu určujeme sami.

Možná existuje Bůh,
pak by bylo všechno jasné.
Proč se srdce rozsvítí
a najednou pak zhasne?

Okolním světem byl jsi nucen,
zabíjen nevinné (slunce Ti zapadá).
A Tvá růže uvadá,
stejně jak Tvé srdce.

Není všemu konec. Jsme tu my, dědečku.
Nedopustíme to. Víc ne.