.
Voníce vanilkovou trestí
opilá svítáním
hledajíce štěstí
mraky rozháním
plácačkou uvitou
z vřesu a fialek
mám trošku upito
lepidla z obálek
co posílám tobě
do dálky v poušti
kde na Rezově hrobě
hrdina být zkoušíš.
Vrať se mi domů
šeptám papíru
přestaň už bojovat
tam někde pro víru
vrať se mi domů
pojď hrát si v jehličí
co zatím jsem dělala
s radostí vylíčím
až spatřím zase
tvé mechové oči
a ve tvém dechu
rety své smočím.
.