Anotace: bez anotace
Po lících stéká potok citů
ostrými kameny bodá hruď
černí bez duhových coloritů
vlévá do srdce jedovatou rtuť
balzámem slova plná něhy
kolují nebeskými výšinami
zašívají bolest pevnými stehy
aby nepropadla se roklinami
-na dno propasti
02.06.2010 16:16:00 kuskus pruhovaná
...obávám se, že propast nikdy nezmizí, ale třeba bude míň hluboká...
31.05.2010 19:34:00 Šerpík 1
Snad už je líp - a potůček zas bublá zvesela.
Propast?
Prostě a jasně - někam úplně zmizela.
31.05.2010 05:47:00 BARBYE
Drž se do a do propasti, prosím, nepadej, co by jsme si na literu bez tebe počali :)
30.05.2010 22:23:00 Barpob
Bolest se plaví až k mému srdci,
snad bude lépe s trochou pomoci.
Zašij ránu, bude líp :) B.
30.05.2010 19:56:00 Sisinka
Nikdy se nic nestane jen tak,
A všechno má svou příčinu.
Ta skutečnost je až děsivá,
je to osud,
čas který nezastavíš,
vteřina.
Den ve kterém jsi Ty i Já,
čas neoklameš, on přesně ví,
kdy život končí i začíná.
A nikdy se nic nestává jen tak.
Tak Žij!
30.05.2010 19:35:00 Pevya
Culíku, pročpak Ti je smutno? Jinak krásné verše, ale život by neměl bolet!
30.05.2010 19:13:00 Čoki
Ta byla vytažena až úplně z konečka Culíku...byť smutná, přesto nádherná.Takové mám moc rád.