Důvěra

Naše minulost ještě nezestárla
zrníčky písku z přesýpacích hodin
a přece sladkost vzpomínek
cítím v mrazení
konečků prstů
tam někde uvnitř těla
kde touha prstokladem citu
vyťukává melodie
souznělé dynamičnosti
po okraj naplněné
alchymií důvěrností
a výbušných přání
stokrát vymodlených
ve snech tmavých
bezutěšených nocí
naplněných přílišným množstvím vína
a vyzvracených básní
plných bolestivých zářezů
do duše malověrníků
s cejchem vyhoření
někde poblíž
srdečních komor
kdysi darovaného
odevzdání se
zapomínám
na ty zaváté
vzpomínky nepatřící
naší přítomnosti
kde srdce mi tepe
prvními kroky
budoucích naplnění
všech mých ženských podstat
skrz tvou osobnost
v soukromém vesmíru
konečného nalezení
nevysvětlitelné neochvějnosti
důvěry vkódované pod kůži
naší budoucnosti
má lásko