Hudba sobotní noci

Anotace: ten nápad exponencialismu se mne dotkl... (více viz Jakub Černý, tady: http://liter.cz/Autori/4746-dila.aspx)

Z neonů výloh mlčí
hudba sobotní noci
uzavřená v klubech
svíjejících se těl.

Mdlý měsíc s tváří sivou
zazpívá vlkodlakům
přivolám tě k sobě
kam jinam bys byl šel?

Za pas ukryji dýku
a vydáme se na lov
do zšeřelých ulic
budou se nás bát.

Křičet jak v nočních můrách
s tváří potrhanou
smí děvka která chtěla
by blažeností řvát.

A já si myji ruce
v její zkažené krvi
z tvých drápů které hladí
když v člověka se měníš.

Srdce už víc netluče
ty pro hostinu jinou
v níž nalezl bys klid
vyrazit znovu musíš.

Budu tě následovat
už pro tu rozkoš smrti
pro sladkost krve na rtech
a život mizející

na nitce ostré dýky
tesácích vlkodlaka
dnes zaséváme vítr
dnes bouři sklízející.

Jdi a přines mi jej
když potácí se s lahví
mladou tvář zohavil sám
chci vidět její bledost

a kochat se tvou prací
zvířecky drsně krásnou
tak utiš můj hlad přeci
víš, budu mít radost

z další krůpěje rudé.

Tak bij se pro mne s nimi!

...bezbrannými...