Vrána a klec

Vrána a klec


Vrána sedíc v kleci smutně kouká
nikdo okolo, sám, bez přátel, bez milující rodiny
Ebenové, lesklé peří s odlesky žáře měsíce
Oči bez jiskry, prudké pohyby, blížící se smrt

Krvácí z křídla, cítím krev jak teče skrz
hruď mou
která uspokojovala košilku mou
milovanou
Vzlykala touhou
svou
mou
milovanou

Sedí vrána, sedí v kleci z okovů
daleko od života