Anonymní pomník

Prázdný byt plačící
Možná že mám
Rezignující hrdiny
Ty moc dobře znám
Co neprotne, nemáš,
možná si myslíš,
proč tichnou mrtví v hodinách,
zoufalé, nevíš.

Ukradená slova
ležela v předsíni.
Země se pokryla
rzí a krkavci
Křičeli v pustých
halách továren na sny.
A pak ses zeptala:
Kolik tváří?
Kolik barev?
Kolik hlasů má chaos?
V zemi beze slov leží.
Umučená forma na
oltáři podstaty
Pod statisty.
A
Už zase svítá nad pomníky lhářů.