Hlas mé duše
Hlas mé duše
Staletí bloudím sem a tam
na slunečních plážích nebývám
dnes jako před tisíci lety prve
okusím mladé panny horké krve
s úsměvem andělů a úmysly vlkodlaků
vydám se na lov duší lidských vraků
za noci temné když hvězdy jasně planou
nezáří mé temné oči po vraždě hanou
neumím se dívce láskou věrnou zaslíbit
jen s úsměvem ji smrtelně chci políbit
cítit jak její krev posilní mě na duši
ženouc se k srdci které již nebuší.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ano je ten verš inspirován Verbíři, protože zrovna když sem to skládal tak mi hráli a hodilo se mi to tam, ale snad to není nic špatného :)
10.07.2010 17:17:00 | Zbyhněv
Landa je fajn, viď? Nic ti tu nepodsouvám a dokonce mám tušení, že tu tohle dílo už dříve s podobnou odezvou bylo, ale nezapírej, že - byť třeba nepřímo - jsi na ten jeden veršík přišel díky Verbířům... (A pokud vážně ne, tak se omlouvám.) Jinak je ale báseň taky fajn :,)
29.06.2010 20:27:00 | E.
Děkuji, ona je deprese a bolest dobrá inspirace :) Ale je to starší dílo :)
06.06.2010 14:37:00 | Zbyhněv
