Děda

Pomalu se čas vleče,
prosím všechny v kleče:
„Pomozte mi, pomozte nám!
Nechci, aby tady umřel sám!“
V očích beznaděj, slzy,
smrt určitě přijde brzy.
Jak se však rozloučit mám?
To mu pouze zamávám?
Myšlenky mi bloudí smrtí,
všude mě stále škrtí.
Jak se toho zbaviti?
Jak energii zpátky nabíti?
Součást mého života odejít má.
Kdo mi kousek srdce zpátky dá?
Co bude pak?
Budu dál žít jak?

Bez tebe to nebude takové
na naší pouti Makové.
Budeš tam všem chybět velice!
Čeká nás smutná veselice.
Sbohem dědo, máme tě MOC rádi!
Teď už do nebe pádi,
ať se tam jednou potkáme.
Vždyť rodinu trhat nemáme!
Hrozně nám budeš chybět,
v mysli tě vždy budu vidět!
NIKDY NEZAPOMENEME!!!