Ze všech pocitů
oklepala jsem prach
do všedního dne
vetřela trochu medu
na prášek rozdrtila
strach
a pak že se s životem
poprat nedovedu.
Lhostejnosti
na špičku nože
nádechy sčítané
od noci do rána
vzpomínkou tak trochu
pořád spoutaná,
trnové lože.
Mlčení dlouhé
které mluví tolika slovy
čas prosypaný
mezi prsty
někdy toho na nás
hodně poví.
Ze dnů jsem setřela pel
a z nocí tajemství sametu
v odrazu rozbitých zrcadel
zůstáváš pln starých pocitů.
Moc pěkné dílko ST!
13.06.2010 22:05:00 | xoxoxo