Táta

Tátu přeci každý z nás musel mít,
bez něj by tady být nemohl,
táta ten bránil naše žití a klid,
také vždy radou pomohl.

Nástroje učil nás do rukou brát,
pokáral,když bylo třeba,
vzpomínáš,uměl jsi s tebou i hrát,
staral se aby vždy bylo dost chleba,

Když táta leží na smrtelném loži,
nic víc si snad ani nepřeje,
jediné po čem táta jen touží,
co zasel, atˇ v zdravý plod uzraje.

Ty taky až budeš jednou tátou,
to samé bys měl si přát,
Až jednou se i tvoje oči zavřou,
aby i po tobě měl kdo dozrávat.