Anotace: Tentokrát byla několikadenní, fakt těžká – a tak vznikla tato báseň
Když má člověk mozek v obruči,
chce se mu plakat,
smíchu nějak nejde poručit,
ani odvahu lákat
Když je tělo ochromeno bezmocí,
potřebuje pohladit
a nebýt samo s mocí nemoci,
snad láskou zatavit:
životní pohledávky,
básně zarostlé nevyřčením,
pocity stočené do ruličky bolesti,
šílenou tmu křečí,
nevidění v rozmazané krajnici oka,
strach, který zkroutil palec do dlaně
(nemáš sílu jej vyndat!)
… a možná je to všechno trochu jinak,
na přeskáčku,
když v sobě cítíš svůj čas tikat
a odsávačku
života
překonáváš dalším pokusem
o nadechnutí,
krok …
Možná je všechno trochu jinak,
a Tvá snaha nevejde v marnost
Možná žiješ víc,
než si dovolíš přiznat
Každá bolest má své ráno
a často i své příjemné usnutí …
znám; kéž by i jiné bolesti měly svá čistá nová rána s chutí žít, vždycky a brzy... kéž by
krásná báseň
28.07.2010 12:11:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Migrénu jsem měla čest poznat již v ranném věku... velice dobře ju znám, občas ji pořádně na frak dám, jindy skolí mne zas ona... z mého života zbude jenom pouhá clona...
26.07.2010 10:51:00 | NikitaNikaT.
Děkuj za ni:-)
Já si ji vždycky nádherně užívala a teď už ji prý nepotřebuju:-), leze to ke mně jinýma kanálama;-)
16.06.2010 09:23:00 | Žqáry
Když jí má moje první žena vyvolená
je po ní jak naruby otočená.
A básnička tvá je skvělá
ST
14.06.2010 13:17:00 | Kars
tak tohle znám moc dobře ,krásně jsi to napsala posílám :-) a přání ať se už nevrací
13.06.2010 23:05:00 | mida
Migréna jedna proklatá, však jedna parádní báseň si díky ní vyšla do světa :-)
13.06.2010 19:49:00 | Lota