Po jediné větě...
Po jediné větě...
Anotace: ...a tu větu... si nejspíš nechám pro sebe;-)... sem tam zkrátka příjde den, co za to nestojí...
Spánek si mě neustále bere.
Sedím a jako bych jel vlakem,
životem, co zrovna na mě sere,
jak vítr, co o zem šlahne ptákem.
Linkou, co jede jednou za čas,
však s průvodčím si dlouhá léta tykám.
Ujíždět a válčit marný zápas,
když vlak si sviští odnikud do nikam.
Přes dehtem vyzdobená údolíčka,
kde stravuje je plamen vlastní duše.
Už pro jistotu nezavírat víčka.....
a vlak???....
...ten bez ustání kluše....kluše...kluše!!!
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Vlaky, moje "srdeční záležitost". To jsem opět narazila na někoho, kdo mě svou básní jak se říká dostal za ST. :o)
21.06.2010 19:53:00 | Kristine Clary-Aldringen
Zajímavé,netradiční,smutné leč bezvadné!Navíc nadpis mě neobyčejně nadchnul!!!
ST
19.06.2010 15:27:00 | susana načeva
kdopak se nam to tu objevil po dlouhatááááánské době?? a co zrovna tak nevesele Šeráčku? ...smile, smile :-)
14.06.2010 09:08:00 | saddova
