Stromy a psy ze snů o větru
nestojí a křičí
o vodách příštího století
labutě přiletí
jako zpěv o zpěvu očima
v řekách ozvěn bloudí
zahnané bytosti
zasněné do sytosti
Očas se stane hodina smrti
Zasněné bytosti opouštějí sny
vzdáleni od Slunce
pláčou tence
Hledají přístřeší pod střechou z oblohy
v pobřeží lesa znamením touhy
z pocitů nehybní
v měsíci ztracení
Neznají duše obdařené těly
jen srdce oděná v jantarové cestě
divocí
z křřídel matoucích
Škoda, že se tam některá slova opakují. Kokrétně na mě působí trochu rušivě, když jsou tak blízko-/zasněné, bytosti/.Je hodně melancholicky zasněná a tak zvláštní. Připomíná mi volání po lepší budoucnosti.
02.09.2010 20:59:00 | Krahujec